Dojezd do zaměstnání. Jak daleko jsme ochotni dojíždět za prací?

Dojíždění do zaměstnání je téma, které výrazně ovlivňuje životní pohodu, produktivitu a často i pracovní rozhodnutí zaměstnanců. Preference v dojíždění mohou značně ovlivňovat profesní segment, kulturní zvyklosti a také infrastruktura jednotlivých regionů.

• Kdo je ochotnější dojíždět: Dělnické pozice vs. Manažerské?

Rozdílný přístup k dojíždění je často patrný mezi různými pracovními skupinami:

- Dělnické pozice: Zaměstnanci na dělnických pozicích jsou obecně méně ochotní dojíždět na delší vzdálenosti. Důvodem jsou často nižší platy, které snižují efektivitu vynaložených nákladů na dojíždění a také fakt, že mnoho dělnických pozic vyžaduje fyzickou přítomnost na pracovišti, což je spojeno s menší flexibilitou v pracovní době.

- Manažerské pozice: Manažeři a vysoce kvalifikovaní odborníci jsou v průměru ochotnější dojíždět na delší vzdálenosti, protože vyšší plat často vykompenzuje náklady a časovou zátěž. Manažerské pozice navíc mnohdy umožňují větší flexibilitu nebo hybridní model práce, což může dojíždění zmírnit.

• Ideální vzdálenost a co je už moc?

Obecně lze říci, že akceptovatelná doba dojíždění je okolo 30 až 45 minut v jednom směru, což odpovídá přibližně 20 až 40 km.

- Do 30 minut: Tento časový rámec je zpravidla pro většinu zaměstnanců přijatelný, jelikož se jedná o relativně krátkou dobu, kterou lze efektivně zvládnout.

- 30 až 60 minut: Dojíždění do hodiny je pro mnoho zaměstnanců stále akceptovatelné, zejména pokud je dobře nastavená veřejná doprava nebo existují možnosti, jak čas využít (např. poslech podcastů či audioknih).

- Více než 60 minut: Většina zaměstnanců považuje takto dlouhé dojíždění za nepřijatelné. Pokud dojíždění přesáhne tento rámec, často přemýšlí o změně pracovního místa nebo přestěhování.

• Jak je to v České republice?

V České republice je průměrná doba dojíždění kratší než ve větších zemích, jako jsou USA nebo některé státy EU. Mnoho lidí pracuje ve stejném městě, kde bydlí, nebo dojíždí do větších měst v okolí do 30 minut.

Dle výzkumů jsou Češi ochotni dojíždět zhruba do 30–45 minut, ale vzdálenosti nad 60 minut jsou již na hraně. Dělnické profese mají často i možnost zaměstnání blíže domovu, protože tyto pozice nejsou vázané na konkrétní geografické oblasti, jako jsou například administrativní centra či specifické firmy ve velkých městech.

• A jak je to ve světě?

- Spojené státy: Dojíždění je zde běžně delší, průměrná doba do práce dosahuje přibližně 26 minut, přičemž mnozí Američané dojíždějí až hodinu a více. Vyšší mzdy a možnost práce na dálku však tento trend částečně vyvažují.

- Evropa: Například v Nizozemsku nebo Německu je systém veřejné dopravy velice efektivní, což podporuje delší dojíždění i přes 45 minut. Francie a Velká Británie, zejména v okolí velkých měst, mají také vyšší míru dojíždění než Česko. Evropské státy však investují do infrastruktury, aby dojíždění zkrátily a zpříjemnily.

- Asie: V Japonsku je dojíždění běžně delší, a to zejména v Tokiu, kde mnoho lidí stráví na cestě i více než hodinu. Korejská a japonská kultura dojíždění ovlivňuje i práci, kdy je běžné přizpůsobení času příchodu a odchodu kvůli špičkám.

• Budoucnost dojíždění a hybridní modely práce

Dojíždění se v posledních letech proměňuje také s růstem hybridního modelu práce, kdy zaměstnanci mohou část týdne pracovat z domova. Tím se vzdálenost stává méně rozhodujícím faktorem a lidé jsou ochotnější dojíždět na delší vzdálenosti, pokud jde o pár dní v týdnu.

Preference a ochota dojíždět se odvíjí od charakteru práce, platu a dostupné infrastruktury. S lepší veřejnou dopravou, podporou hybridní práce a technologiemi, které zefektivňují komunikaci na dálku, se budoucnost dojíždění pravděpodobně posune k větší flexibilitě a pohodlí.