Pracovní pohovor, nebo spíše výslech? Personalisté, tohle nedělejte!

Při pohovorech se často setkáváme s různými přístupy personalistů k potenciálnímu budoucímu zaměstnanci. Každá společnost má svou představu o pracovnících a podle toho jsou také personalisté zaškoleni na pokládání otázek. Je však třeba přizpůsobovat otázky v závislosti na typu zaměstnání, o které se daný člověk uchází. Představíme Vám naši zkušenost, která byla podle nás ze strany personalisty absolutně nezvládnutá.

Bylo nebylo. Jednoho krásného dne jsme poslali námi vybraného uchazeče (říkejme mu pan Novák) na pracovní pohovor do fabriky. Vzhledem k jeho pracovním zkušenostem v oboru a dvacetileté praxi jsme ho považovali za klenot a s vidinou jistého obsazení jsme mu naplánovali pohovor s jistou personalistkou (říkejme jí paní Slepičková.) Po nějaké době jsme se dozvěděli, že schůzka nebyla zrovna příjemná a uchazeč pozici nakonec odmítl.

Ptáte se proč? Zde je důvod.

Čím dál častěji se stává, že spíše než pracovní pohovor vedou personalistky schůzku jako výslech, jak tomu bylo právě u paní Slepičkové. Přeci jen personalistka je první člověk z firmy, se kterým kandidát přijde do styku a podle ní si pak třeba i pan Novák dělá obraz o celé společnosti. Je tedy nasnadě, aby schůzka byla příjemná a aby se obě strany cítily komfortně. Ale ne vždy tomu tak je.

Náš kandidát Novák měl skvělou praxi v mezinárodní společnosti a jen ve svém životě hledal po dvaceti letech na jednom místě změnu. Svoji touhu učit se ještě něco nového nakonec opravdu naplnil. Bohužel však u konkurenční společnosti, protože tam docenili jeho zkušenosti a považovali jej za profesionála v oboru.

Nesnažila se uchazeče poznat, ale zaskočit

Co bylo v celém příběhu špatně? Místo toho, aby se paní Slepičková snažila uchazeče poznat a zjistit, jaké výhody může společnosti přinést, snažila se jej nachytat. Ptala se na to, proč ze své bývalé práce odešel a místo hledání kvalit uchazeče se zaměřovala na negativa. Pro lidi, kteří mají o práci zájem, je pak těžké se sebevědomě prezentovat a nadšení z potenciálně nového místa klesá. Kandidát pak odchází rozčarovaný a nejistý.

Personalistka také příliš řešila výšku odměny, kterou ve své bývalé práci uchazeč dostával. Místo toho by však udělala lépe, kdyby se zajímala, za jakých podmínek kandidát své předchozí místo opustil, co ho motivuje, kam se chce posunout a co je schopen firmě nabídnout.

Náš uchazeč se nakonec na základě pohovoru s paní Slepičkovou rozhodl do firmy nenastoupit i přes to, že se jednalo o nadstandardně placenou pozici. V dnešní době je pracovních příležitostí více než zájemců. Proto si uchazeči mohou vybírat, jaké místo si nakonec vyberou.

Snažme se proto vytvořit na pohovorech příjemnou atmosféru a projevujme si vzájemně respekt a nadšení z toho, že vůbec kandidát přijde na pohovor a má zájem pracovat. A to i přesto, že si vzájemně nepadneme do oka.

Jaké otázky na pohovorech pokládat a jakým se spíše vyhnout? Přečtěte si naše tipy.

Chyběla Vám v článku nějaká informace a máte další dotazy? Napište nám!